Pražský krysařík
tuto rasu vypěstoval Josef2. v Německu byla tato rasa velice populární jenže pak se objevili i nový rasy Německý ovčák,malamut,husky,jezevčik,atd,...tím se popularita malého pejska Pražského krysaříka klesala až se na něj skoro zapomělo nakonci 2.Světové války roku 1845 bylo toto plemeno znovu oběveno až do dnes,je to 2.nejmenší pejsek na světě na 1.místě je čivava,.....
Pražský Krysařík je malý krátkosrstý psík.Nejčastěji je černě zbarvený.Obvyklá cena krysaříka je kolem 5 000 a to bez pp.Sice je nejčastěji černě zbarvený,s pálenýmy skvrny hlavně na tlapičkách,ale je také hnědě či béžově zbarven.
Pražský krasařík očima chovatele
Pražský krysařík je skutečným historickým skvostem. První zmínky pochází z dob Karla Velikého a svůj fyzický vzhled si uchoval beze změny dodnes. Je to drobný psík, temperamentní, přátelský, velmi společenský a spolehlivý hlídač - nic mu neunikne a vše hlásí pánečkovi štěkotem. Dříve žil na hradech a zámcích pro ukrácení kratochvíle šlechty. V noci spal se svým pánem v posteli, hřál jej a likvidoval myši a krysy. Odtud jméno krysařík. Uvážíme-li jeho velikost - cca 2 kg, je skutečně odvážný, když si troufne na krysu či potkana. Krysařík je velmi čistotný, zejména pokud se týče jeho osobní hygeiny, neustále se myje, spíše jako kočka než pes. Totéž vyžaduje i u ostatních členů smečky. Naše holky si vysloužily přezdívku "Myčočí", protože myjí oči dogám, sobě vzájemně, jorkšírce i kocourovi.... totéž platí i pro uši. Pokud obět nechce držet, je proplesknuta tlapkou, následně je jí přišlápnuta hlava a provedena očista. Po několika "lekcích" raději každý spolupracuje.
Krysaříček je zatím neuznané plemeno. K uznání je potřeba 64 jedinců nepříbuzných do třetí generace. To je při počtu chovných jedinců (cca 2500) a při počtu 1-3 štěňata na vrh za rok běh na dlouhou trať. Rozhodně si zaslouží naši úctu a snahu o jeho uznání a zachování dalším generacím. Tak jak to je v našich zemích zvykem, je krysařík ve své vlasti nedoceněn. Opakem je zahraničí, zejména Japonsko a švýcarsko, kde mají už své první vlastní odchovy a usilují společně s českými chovateli o jeho regeneraci. V současnosti jeho obliba prudce stoupá a to právem, a tak nabídka štěňat silně nedostačuje poptávce. Krysařík se hodí do města i na venkov, je to milý společník a díky své velikosti může téměř kamkoliv se svým pánem.
Pražský krysařík z historie vstal,
aby do našich rodin radost vnes
a oblíbeným se po staletí stal,
tento milý a ušlechtilý český pes.
Je jen na nás, zda tomu tak bude i v budoucnu, zda uchováme toto krásné plemeno a odkaz našich předků i budoucím generacím. Myslím, že si to zaslouží, a proto se jeho chovu věnuji. Chcete-li i vy, mějte trpělivost, já na svou fenku čekala tři roky, ale věřte, že to stálo za to.
Standard PK určený pro FCI
Tento standard je standardem původním, pouze je přepsaný do formulace takové, jakou naprosto nekompromisně vyžaduje FCI ve svém usnesení z 30. a 31. května 1995 k podmínkám pro přijetí nových plemen psů.
ZEMĚ PŮVODU: Česká republika.
DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO PŮVODNÍHO STANDARDU: 12. října. 1980
POUŽITÍ: Společenské plemeno
KLASIFIKACE F.C.I.:¨
Po jeho mezinárodním uznání: skupina 9 - společenská plemena
Bez pracovní zkoužky
STRUČNÝ HISTORICKÝ PŘEHLED:
Dle historických pramenů sahá historie tohoto plemena s označováním PRAŽSKÝ KRYSAŘÍK hluboko do historie našeho státu. Vzhledem k malému vzrůstu, rychlému pohybu a značně vyvinuté čichové schopnosti byl používán při zneškodňování krys a myší (odtud jeho historický název krysařík). Tato vlastnost je mu dána dlouholetým historickým vývojem. Tento malý, čiperný pes býval často přítomen při hostinách českých králů na pra�ském hradě. Byl ozdobou dvora české šlechty a jako dar českých panovníků se dostával na dvory ostatních evropských vladařů a odtud dále mezi občanské vrstvy. Pátrání v historických pramenech přineslo výsledky, které prokázaly, že jde o výhradně české plemeno, jehož minulost je doložitelná.
V roce 1980 bylo přistoupeno k jeho regeneraci, která probíhá s úspěchem. Pražský krysařík je opět v oblibě, žije v našich rodinách a objevuje se velmi potěžitelný zájem o něj i v jiných zemích celého světa.
CELKOVÝ VZHLED: Malý hladkosrstý pes, téměř kvadratické, kompaktní tělesné stavby. Vzdor svému malému vzrůstu dobře pohyblivý a vytrvalý. Dobrý pohlavní výraz psa i feny.
CHOVÁNÍ A POVAHA: Je jemný, mazlivý a velmi zvědavý. Při běhu je velice rychlý, obratný a neúnavný. Ke svému majiteli a členům rodiny je přátelský a přítulný. K cizím lidem je nedůvěřivý a rezervovaný. Hodí se do každé rodiny, která ocení jeho přirozenou eleganci a milou povahu.
DŮLEŽITÉ PROPORCE EXTERIERU:
Kohoutková výška k délce těla 1:1,05 u feny může být delší
Hloubka hrudníku tvoří 45-50 % kohoutkové výšky
šířka lebky k délce lebky 1:1 až 1,03
Délka hřbetu nosu činí 1/3 až ½ délky hlavy
Tyto míry a proporce je třeba chápat jako optimální směrné hodnoty, důležitý je vždy celkový vzhled psa.
HLAVA
Hlava je hruškovitého tvaru.
Lebeční část hlavy:
Lebka je zakulacená se znatelným čelním žlábkem, týlní kost vyznačená, Oči jsou umístěny daleko od sebe. Kůže na lebce je hladká, bez záhybů.
Stop je výrazný.
Obličejová část:
Čenich je pigmentovaný. Barva a sytost pigmentu odpovídá základnímu zbarvení srsti
Pysky: Pysky jsou přiléhavé, pevné a mají uzavřené koutky. Okraje pysků jsou v celém rozsahu pigmentované. Pigment odpovídá základnímu zbarvení srsti.
Čelisti / Chrup: Obě čelisti jsou souměrně vyvinuté a sbíhají se k čenichu. Zuby vykazují nůžkový skus. Předností je plnochrupost.
Oči: Oči jsou tmavé, u ostatních barevných rázů co nejtmavší, odpovídající základnímu zbarvení srsti. Jsou střední velikosti, kulaté, mírně vystouplé, dosti vzdálené od sebe. Víčka jsou přilehlá a pigmentovaná.
Uši: Uši jsou na zadní části lebky vysoko a poměrně široce nasazené, trojúhelníkového tvaru, pevné, přirozeně vztyčené, nebo mírně sklopené, což se toleruje, ale je ne�ádoucí. Nejsou neseny kolmo ale v mírném úhlu do stran odchýlené.
KRK: Je suchý, naprosto bez volné kůže, ušlechtile klenutý, dostatečně dlouhý, ve správném souladu s tělem a hlavou.
TĚLO
Horní linie: Je pevná a rovná.
Kohoutek: Je nevýrazný.
Hřbet: Krátký, rovný, pevný.
Bedra: Krátká, pevně navazující na hřbet, plynule přecházející k zádi.
Záď: Záď je mírně skloněná, dostatečně dlouhá.
Ocas: Je nasazený v rovině hřbetu a dosahuje nejvýše k hleznům. U kořene je silný a ke špičce se zužuje. Je rovný nebo od poloviny mírně ohnutý směrem vzhůru. Při pohybu je nesený výše, až v polokruhu nad hřbetem stočený.
Hrudník: Ne příliš široký, v průřezu oválný. Dosahuje 45 až 50 % kohoutkové výšky
Spodní linie a břicho: Břicho je mírně vtažené, mezi břichem a bederní krajinou je jasně zřetelný přechod do vtažené slabiny.
KONČETINY
HRUDNÍ KONČETINY
Celkově: Při pohledu zepředu rovné a souběžné, ne příliš široce stojící.
Lopatky: Dobře osvalené, ke hrudníku pevně přiléhající. Tvoří s ramenem ne příliš tupý úhel.
Lokty: Dobře přiléhající, ani vybočené ani vtočené.
Předloktí: přiměřeně silné, rovné.
Nadprstí: Při pohledu zepředu přímé jako plynulé pokračování předloktí. Při pohledu ze strany mírně skloněné, pevné.
Přední tlapky
Jsou zaoblené, tvořené krátkými k sobě dobře přiléhajícími vyklenutými prsty. Drápy jsou tmavé.
PÁNEVNÍ KONČETINY .
Celkově: dobře osvalené, při pohledu ze strany v kloubu kolenním a hleznu dobře zaúhlené. Při pohledu ze zadu je postavení ne příliš široké, rovné a souběžné.
Zadní tlapky jsou stejné jako přední, ale mohou být poněkud delší.
POHYB: Pohyb obou párů končetin je vydatný, rovnoběžný, pružný, lehký a hbitý. Tlapky se při pohybu nesmějí otírat o zem (tzv. šouravý pohyb). Tlapky zadních končetin při pohybu plně došlapují do stopy hrudních končetin.
KŮŽE: Je dostatečně silná, pevná a pružná. Pevně přilehlá k tělu. Pigmentace kůže odpovídá zbarvení srsti.
OSRSTĚNÍ
TYP SRSTI: Krátká, lesklá, přilehlá k tělu, hustá bez lysých míst. Na hlavě je srst obvykle řidší a kratší než na těle.
ZBARVENÍ SRSTI:
Základní zbarvení je černá s pálením a je upřednostňované před ostatními. Pálení neboli znaky je červené syté, nejžádanější je tmavočervené, ostře ohraničené. Vyskytuje se nad očima, na tvářích, pod krkem, na záprstí předních tlap, na tlapách, na vnitřní straně zadních běhů a pod kořenem ocasu; na předhrudí tvoří dva stejnoměrné, navzájem oddělené trojúhelníky.
Ostatní barevné rázy se liší dle genetického založení základní barvou těla, nosní houby, ko�ních derivátů, sytostí pigmentu oka a znaků. Obecně platí, že sytější pigmentace v rámci dané barvy je předností.
VÝŠKA A HMOTNOST
Výška: optimální výška je 20 cm až 23 cm.
Hmotnost: optimální hmotnost je cca 2,60 kg.
Poznámka: Psi musejí vykazovat dvě normálně vyvinutá varlata, která jsou plně sestouplá do
šourku.
VADY: Každou odchylku od uvedeného znění standardu je nutno považovat za vadu, jejíž hodnocení by mělo být v přesném poměru ke stupni odchylky od standardu a eventuelní možnosti nepříznivého ovlivňování zdravotního stavu nebo chování psa. (I to je součástí standardu a musí se hodnotit).
Zejména se jedná o:
- úzkou nebo málo klenutou lebku
- nepravidelné uložení zubů, klešťový skus
- mírně klenutý hřbet a bedra, měkčí hřbet
- mírně vybočené nebo vbočené tlapky
- více rozšířené žluté znaky na hlavě, břichu a žlutá prokvetlost, nedělený hrudní znak
- pigmentace horního pysku neodpovídá základnímu zbarvení srsti
- větší bílá skvrna na hrudi (nad 1cm), ojedinělé bílé tečky na prstech
- ocas trvale stočený, nebo pevně k hřbetu či na jednu stranu přiléhající, nízko nesený
VYLUČUJÍCÍ VADY:
- fontanela
- jablkovitý tvar hlavy, tj. nosní partie nedosahuje 1/3 celkové délky hlavy
- předkus i podkus
- ucho přiložené těsně k hlavě
- silně klenutý hřbet a bedra
- lysivost kdekoliv na těle
- ztráta více než 4 zubů (mimo P1 a M3), ztráta dvou a více řezáků
- chybí znaky pálení na hlavě u jedinců s pálením
- rozsáhlý bílý znak na hrudi a bílé znaky na končetinác
